PQ2019


V roce 2011 jsem se podílel na organizaci PQ – DĚTEM, díky tomu jsem měl neuvěřitelnou příležitost nevynechat jediný den pražského quadriennale. Vše se dělo v euforii z toho, že to bylo léto před začátkem mého studia na pražské DAMU. Domnívám se, že PQ je jednou z nejzásadnějších kulturně-společenských akcí mezinárodního formátu v ČR. Jen málokdy se sejde tolik tvůrců z celého světa, kteří mají příležitost se vzájemně inspirovat, konfrontovat a doplňovat. Letošní quadriennale sleduji jen z dálky, přičemž nemám nejmenší pochyby (po zkoumání programu a tiskových zpráv – www.pq.cz ) o kvalitě expozicí, představení, performancí, konferencí a workshopů. Ale v tom všem, co se děje kolem PQ19, jsem nezaregistroval jedinou zmínku o vztahu organizátorů k ekologickému dopadu celé akce. V tuto chvíli se nechci věnovat obsahu a tématům jednotlivých uměleckých děl ale spíše pragmatičtějším otázkám – PQ jako celek/koncept. Na PQ jsou umělci z celého světa, většina z nich sem určitě musela doletět, a stejně tak se do Prahy musely dopravit části expozic a scénografie, kterou nebylo možné postavit na místě.

FUNFACT – Na tomto odkaze si můžete spočítat množství co2, vyprodukované jedním letem.

PQ má charakter POPUP akce, na určitý omezený čas se zjeví a pak zmizí. Faktem je, že projev a následky takovéto události jsou velmi hmatatelné a i přesto je charakter akce jednorázový. V kontextu ekologické krize, která se neblíží, ale prostě probíhá, je toto přemýšlení neudržitelné. Nedokážu si představit, že vše dobré, co vzejde z tohoto masivního setkání umělců a veřejnosti může vyvážit ekologický dopad celé akce. Zajímavý přistup v tomto směru volí například další obrovská akce a to Prague Pride – přiznávají ekologické dopady události a zároveň se je snaží zkoumat a předpokládám, že na základě výsledků výzkumu dojdou ke konkrétním závěrům, které ovlivní podobu akce. Považuji za důležité, že tuto snahu, jakožto autorita, veřejně deklarují. (více informací)

Bez deště duha nebude

I teplý festival musí být šetrný k přírodě! Ode dneška máme měsíc na to, abychom vybrali 36 288 Kč na detailní analýzu dopadu Prague Pride na životní prostředí, kterou nám zpracují profíci z Envirostyl. Prosíme vás, přispějte jakoukoliv částkou. Protože bez deště duha nebude! 🌈🌍🍃https://bit.ly/2HRsQzH

Zveřejnil(a) Prague Pride dne Pondělí 3. června 2019
Propagační video pro “crowdfundování” výzkumu udržitelnosti.

Minulý rok touto dobou v Praze probíhal Pražský Maraton. Když jsem procházel kolem celé události, vyděsilo mě množství plastových houbiček (které se používají na jednorázové ochlazení přehřátých běžců), plastových kelímků a galonů vody rozprášené na uřícené běžce. Kromě toho celý maraton udělal v podstatě na několik hodin z centra Prahy obrovský billboard pro reklamu nadnárodních korporací, což by bez “sportovního svátku” nebylo možné.

Nědělní pohoda!

#ufftenživot! Nedělní pohoda! RunCzech wolkswagen Gatorade #runfromit #fuckzerovaste #keepcalmnenijenpředstavení #mustshare #sdilej

Zveřejnil(a) Ufftenživot dne Neděle 6. května 2018
Video z Pražského Maratonu v roce 2018.

Poté, co jsem natočil materiál pro video které můžete shlédnout výše, a vrátil jsem se jej domů zpracovat, udělal jsem si malý výzkum a pídil jsem se tehdy po organizátorech (Runczech) a hlavní myšlence, která vyprodukovala Pražský Maraton. Tehdy jsem došel k závěru, že i přesto, že organizátoři mluví o odkazu Emila Zátopka a výchově nové generace světových atletů, provedení akce vypovídalo spíše o ignoraci a mělkosti uvažování. Spíše než o kvalitu a hloubku šlo o kvantitu a spektákl, jehož účelem byl už zmíněný “billboard” namísto pokorné oslavy sportu. Poté, co jsem došel tohoto závěru, jsem se nemohl dále rozčilovat na organizaci, která celou událost uspořádala a už vůbec ne na lidi, kteří ji vedou. To vše se totiž děje proto, že opisují model způsobu uvažování, ve kterém jsme jako společnost uvězněni, a který nás dostal do situace ve které jsme.


“Žádný problém nemůže být vyřešen na stejné úrovni myšlení, která jej stvořila.”  Albert Einstein

Na organizátory PQ 2019 se ovšem zlobím. Především proto, že věřím tomu, že umělci jsou tvůrčí bytosti, jejichž posláním je kreativita a hledání neočekávaných souvislostí. Umělci mají být jedinci, kteří jsou schopni cítit a zpřítomňovat podvědomí a svědomí společnosti a odkrývat jej tak aby bylo dostupné všem, protože co je viditelné a hmatatelné může být reflektováno. Umělec by přeci měl být vědomý, sebe – vědomý, vědomý toho co se kolem něj děje. Zdá se mi, že v případě tak masivní a významné události jako je PQ by mělo být jasné, že se tématu ekologie bude věnovat a využije k tomu svoje jméno, značku, renomé a historii. Je tu potenciál, aby vznikla událost, která možná nebude v pravém slova smyslu výstavou světové scénografie, ale bude ztělesněním a vzorem toho, jak by podobné masivní akce měly vypadat ve světě, který my lidé ničíme. Jaké umělecké dílo dnes může vznikat bez kontextu klimatické krize? Který divadelní festival, instituce, nebo uskupení může klimatickou krizi ignorovat?


Umělci rekonstruují, nebo zachytávají příběhy, které produkuje naše společné vědomí, a pak je vypráví – interpretují. A právě ona interpretace rozhoduje o úspěšnosti toho konkrétního příběhu. Některé příběhy jsou přímo nekompatibilní s tím, jak naše mysl funguje a proto je pro lidstvo velmi těžké se k nim postavit věcně. Jedním takovým příběhem je právě klimatická krize.

Zde je citát z článku Understand faulty thinking to tackle climate change” vycházející z práce psychologa a lauráta Nobelovy ceny Daniela Kahneman.

“… Which points to the real problem: climate change is exceptionally amorphous. It provides us with no defining qualities that would give it a clear identity: no deadlines, no geographic location, no single cause or solution and, critically, no obvious enemy. Our brains scan it for the usual cues that we use to process and evaluate information about the world, but find none. And so we impose our own. This is a perilous situation, leaving climate change wide open to another of Kahneman’s biases – an “assimilation bias” that bends information to fit people’s existing values and prejudices.  “ (Týdenní magazín New science – George Marshall + rozšířená verze článku  

Je tedy zřejmé, že pokud chceme dosáhnout změny současného stavu, je nutné vyprávět příběh klimatické krize tak, aby byl pro lidi přijatelný, uchopitelný. Kdo jiný, než odborníci na interpretování a vyprávění příběhů – umělci – by měli stát v čele změny. Tento článek je apelem na všechny, kteří organizují a budou organizovat PQ, aby se přestali tvářit, že si tuto akci, v nynější podobě, můžeme dovolit. Osm stovek umělců z celého světa? I kdyby všechna umělecká díla pojednávala o ekologické krizi, k čemu by to bylo, když samotná událost má obrovskou uhlíkovou stopu. Jeden z protiargumentů, který mě napadne je – Ale co všichni ti lidé, kteří létají za prací a na dovolené po celém světě? To je v pořádku? – Není to v pořádku, je to stejně neudržitelné, je to zodpovědnost jednotlivců a nebo organizací. Domnívám se, že PQ jako instituce, hraje jinou roli než jednotlivec, nebo soukromá firma, a to roli autority, která musí jít příkladem, měla by být vizionářem.


18

Nemělo by pro mě smysl kritizovat sympozium, jako například slavnou výstavu aut v Ženevě, protože ta je produktem korporátní kultury – a ta je v současné podobě motorem klimatické krize. Což z podstaty znamená slepotu, protože jediným motorem takového prostředí je kumulace peněz pro jejich další kumulaci. Ovšem umělecké sympozium? Musí být jiné, musí stát na jiných hodnotách, musí inspirovat ostatní a to svojí formou, obsahem, provedením a jinakostí všeho co s ní souvisí. Každý, kdo mě slyšel mluvit o PQ tímto způsobem, mi řekl: “Dobře, ale to bychom potom taky nemuseli dělat nic.” Moje odpověď vždy byla a bude: “Ne, musíme toho dělat víc, ale kvalitněji, hlouběji, a především s respektem k planetě a NIKDY na její úkor.

18.6.2019 Update – Zapomněl jsem přidat odkaz na “Prohlášení pražských kulturních institucí k vyhlášení stavu klimatické nouze na území města Prahy” a na jejich manuál pro kulturní instituce !


20.6. 2019 Update – Přidávám rozhovor s Michaelou Rýgrovou – “Divadlo a ekologie. Může být divadelní provoz šetrný k životnímu prostředí?”

ENGLISH VERSION OF TEXT

Jiří Šimek

2 Comments

Join the discussion and tell us your opinion.

Lukáš Černýreply
17. 6. 2019 at 20:29

“I kdyby všechna umělecká díla pojednávala o ekologické krizi, k čemu by to bylo, když samotná událost má obrovskou uhlíkovou stopu.” S tim třeba dost nesouhlasim. Myslim, že upozorňovat na ekologickej dopad kupování letenek hostům je důležitá věc a festivaly by to obecně určitě měly brát v potaz (jak řikáš, veřejně deklarovat svoji snahu o udržitelnější provoz), to je dobrej point, ale zároveň ano, všechno bude vždycky v nějaký míře na úkor planety. I když vypravíš inscenaci do Brna. Tak je to spíš o vnímání tý míry, ne? Jakože zrovna v případě PQ souhlasim, že ta automaticky vnímaná spásonosnost “světovosti” je minimálně diskutabilní, ale když o tom píšeš jako o obecnym imperativu, nedělat NIKDY věci na úkor planety… Tak ano, to bychom pak opravdu nemohli dělat nic, třeba psát na počítači o potřebě ekologickýho přístupu. Ale ta komunikační hodnota za to v takovym případě evidentně stojí. Jako se, podle mýho názoru, vyplatí přivízt kamionem kvalitní inscenaci z Brna do Prahy. A pořád jsem přesvědčenej, že i hodnota nějakýho světovýho divadelního festivalu (třeba o klimatický změně, nebo třeba taky o jinejch problémech) může “převýšit” vysokou uhlíkovou stopu jím způsobenou. Chápu, žes to tak asi nemyslel, ale mě to tady zní jako rezignace na hodnotu umění na úkor (vlastně materiálního) pragmatismu – úplně stejně by se přece dalo říct, že za celej rozpočet PQ by se mohlo nakrmit x tisíc děti v rozvojovejch zemích. Ale s takovou logikou bychom samozřejmě nemohli kulturu podporovat vůbec. Neřikáš teda v podstatě prostě to, že bychom měli dělat jen věci, který “stojej za to”? V tom samozřejmě souhlasim a vlastně mi nepřijde vůbec zbytný to řikat, ale řešme teda pak konkrétně obsahově to, jestli má třeba festival jako PQ opravdu smysl a proč, a ne, že smysl mít nutně nemůže, pak by nemělo smysl nic.

Jiří Šimekreply
18. 6. 2019 at 17:44
– In reply to: Lukáš Černý

“Je tu potenciál, aby vznikla událost, která možná nebude v pravém slova smyslu výstavou světové scénografie, ale bude ztělesněním a vzorem toho, jak by podobné masivní akce měly vypadat ve světě, který my lidé ničíme.” (takže přesně má PQ smysl, nebo má PQ tak jak je smysl?) a pak ještě “Domnívám se, že PQ jako instituce, hraje jinou roli než jednotlivec, nebo soukromá firma, a to roli autority, která musí jít příkladem, měla by být vizionářem. ” (plus ta pasáž o tom že jsou umělci vypravěči atd. ) Jakoukoliv činnosti na světě (i psaním tohohle příspěvku) si od planety budeme brát. Z mýho pohledu je to o tom kolik, za jakých podmínek, v jakém kontextu a proč? Zároveň nikdy nesmíme nic brát jako samozřejmost! A alespoň se musíme snažit být zodpovědní… Nejvíc mi vadí úplná koncepční ignorace (alespoň navenek) ekologického aspektu celý akce o to mi jde…a je mi to líto… Díky za dobrej komentář!

Leave a reply